Začátek naší cesty najdete zde:
Jihozápadní Island
Jihovýchodní Island
Den pátý - pokračování
Po neúspěšné návštěvě Viking Cafe jsme se vydaly po Ring road směrem na Djúpivogur. Tam jsme udělaly krátkou zastávku v Langabúð kaffihús na úžasně extra sladký koláč a kafe (musely jsme si nějak vynahradit to zklamání ze zavřeného Viking Cafe) a následovala menší procházka přístavem. I tak jsme tam ale nestrávily příliš mnoho času, protože přístav je opravdu maličký. Když jsme tedy uspokojily své chuťové buňky, nasedly jsme do auta a zamířily ještě víc na východ, kde se nachází skupina fjordů, které jsme měly v plánu navštívit. Netušily jsme, kolik nám to může zabrat času, takže jsme neměly žádné cílové město, ve kterém jsme chtěly přenocovat.
Jihozápadní Island
Jihovýchodní Island
Den pátý - pokračování
Po neúspěšné návštěvě Viking Cafe jsme se vydaly po Ring road směrem na Djúpivogur. Tam jsme udělaly krátkou zastávku v Langabúð kaffihús na úžasně extra sladký koláč a kafe (musely jsme si nějak vynahradit to zklamání ze zavřeného Viking Cafe) a následovala menší procházka přístavem. I tak jsme tam ale nestrávily příliš mnoho času, protože přístav je opravdu maličký. Když jsme tedy uspokojily své chuťové buňky, nasedly jsme do auta a zamířily ještě víc na východ, kde se nachází skupina fjordů, které jsme měly v plánu navštívit. Netušily jsme, kolik nám to může zabrat času, takže jsme neměly žádné cílové město, ve kterém jsme chtěly přenocovat.
Opět jsme jely po Ring road přes Breiðdalsvík, kde jsme ale nestavěly. Následovala cesta podél pobřeží, chvíli stoupání, chvíli klesání a už jsme byly u Stöðvarfjörðuru. Průvodce doporučoval zastávku v Steinasafn Petru, kde je vystavena kolekce kamenů. To nás ale moc nelákalo, takže jsme místo toho zamířily na řemeslnickou tržnici, která se konala v Modrém domě (což byl v podstatě takový plechový sklad u přístavu). Nic jsme si nekoupily, ačkoli tam měli moc pěkné věci. Protože už nebylo co prozkoumat, nastartovaly jsme Marca a vyrazily dál.
Následovalo moc krásné místo - Fáskrúðsfjörður. Na budovách v městečku je očividný francouzský vliv a to hlavně proto, že v 19. století toto město bylo obydleno převážně francouzskými námořníky, kteří na Island jezdili lovit ryby. Pokud nemáte tolik času, abyste projely všechny fjordy, tenhle rozhodně stojí za vidění, protože má úžasnou atmosféru. My jsme měly štěstí, protože jsme měly krásné slunečné počasí. I tak ale teplota nevystoupala výš než na 7°C.
Když jsme se náležitě pokochaly scenérií, vyrazily jsme po serpentinách do hor, které jsme musely přejet, abychom se dostali k dalšímu fjordu. Chvíli jsme jely v naprosté mlze, kde nebylo vidět ani na metr, takže jsme jely opravdu krokem (přece jen jsme nechtěly riskovat, že se zřítíme do neznáma). Když jsme se ale dostaly ještě výš, naskytl se nám nádherný pohled na mlhu převalující se v údolí.
Udělaly jsme si krátkou přestávku na koulovačku, protože všude kolem byl sníh a když jsme se náležitě vyřádily, projely jsme tunelem a vydaly jsme se zase směrem dolů. Absolvovaly jsme opět cestu v naprosté mlze a když jsme sjely ještě trochu níž, vyloupla se před námi celá oblast fjordu Reyðarfjörður. Městem se stejným názvem jsme ale jen projely, protože kromě hliníkové tavírny tam není nic moc k vidění. Cesta nás zavedla do města Eskifjörður. Tam se nám poněkud zkazilo počasí, protože od moře se přivalila mlha a ochladilo se. Městem jsme také jen projely a zamířily na Neskaupstaður, kde jsme se chtěly projít po přírodní rezervaci Fólksvangur Neuskapstaðar. Když jsme tam ale přijely, mlha byla ještě větší. Přesto nás to neodradilo, naházely jsme na sebe několik vrstev oblečení a vydaly se po stezkách mezi rašeliništi, po lávkách u útesů a dokonce jsme zdolaly i jedny schody. Výhled by mohl být opravdu impozantní, kdybychom přes tu mlhu něco viděly. Takhle to spíš byla strašidelná cesta, protože jsme tam nepotkaly ani živáčka a atmosféra by strčila hravě do kapsy leckterý béčkový horor.
Když jsme se vymrzlé vrátily k autu, opět jsme se posilnily nějakou tou dobrou sváčou (které jsme měly vždycky velkou zásobu), kafem a čajem a vydaly jsme se zpátky k Reyðarfjörðuru. Musely jsme se vracet, protože z Neskaupstaðuru se dál autem jet nedalo. Zamířily jsme tedy po silnici 92 směrem na Egilsstaðir. Vzhledem k pokročilé hodině jsme se rozhodly přenocovat v Egilsstaðiru a druhý den navštívit zbytek fjordů. Díky výhodné poloze jsme odtamtud mohly pohodlně druhý den zamířit do Seyðisfjörðuru. Také jsme měly v plánu podívat se na říční jezero Lagarfljót a největší islandský les Hallormsstaðaskógur. V kempu jsme konečně použily náš vařič, přičemž jsme nejdřív musely na místní benzinku koupit plynovou kartuši. To bychom ale nebyly my, aby se tohle obešlo bez nějakého incidentu. Lenka tam jela nejdřív sama, zatímco já jsem stavěla stan. Když se vrátila, už mi tekla slina na pořádnou teplou večeři. Nicméně jsme zjistily, že omylem šáhla vedle a koupila špatný typ, který na náš vařič nejde. Účtenku pochopitelně vyhodila. Tak jsme nasedly do auta tentokrát obě (protože Lenka tam odmítala jet sama :)) a u regálu s kartušemi jsme to složitě zkoumaly. Když jsme konečně našly tu, kterou jsme potřebovaly, snažily jsme se pánovi za pultíkem vysvětlit náš problém a chtěly jsme ho poprosit o výměnu. Lenku si pamatoval, takže nám to vyměnil bez problému a tu původní si zase vzal zpátky.
Po návratu k našemu stanu jsme se tedy konečně daly do vaření. Už si přesně nepamatuju, co jsme to vlastně vařily, ale trvalo to hrozně dlouho, protože tam dost foukal vítr, takže jsme se s vařičem schovávaly za autem. Když jsme to snědly, usoudily jsme, že toho bylo málo a že si dáme ještě něco. Tak jsme tedy rozbalily nějakou ochucenou rýži (to si pamatuju docela přesně, že to byla rýže :)) a zatímco Lenka šla navštívit koupelnu, já jsem vařila - tedy spíš míchala. V jednu chvíli mi přišlo, že ten vítr začal foukat silněji, takže jsem chtěla hrnec i vařič kousek poponést. Vzala jsem tedy tu přicvakávací ručku, přicvakla na hrnec, zvedla do vzduchu a v tu chvíli se mi to z té ručky vyháklo a hrnec se poroučel do trávy. Samozřejmě dnem nahoru. Chtěla bych v tu chvíli vidět svůj vlastní zoufalý výraz, když jsem si klekla, otočila hrnec a holýma rukama se snažila zachránit aspoň to, co nebylo obalené v trávě. Povedlo se mi zachránit asi půlku z celého hrnce, i když jsem si trochu opařila ruku. Ale co bych pro jídlo neudělala :) Když se Lenka vrátila, hned jsem se svou šikovností chlubila a smály jsme se tomu ještě když jsme při druhé večeři vybíraly z hrnce kousky stébel.
Den šestý - modrý kostel a islandský les
Další den ráno jsme nejdřív zamířily k jezeru a do lesa. Cestou jsme se zastavily u vodopádů Hengifoss a Lítlanesfoss. Oba dva vodopády jsou krásné a je to příjemná procházka, obzlášť pokud máte tak pěkné počasí, jako jsme měly my. Hengifoss je druhý nejvyšší vodopád Islandu. Od vodopádů jsme dojely ke Skriðuklausturu. V 16. století na tomto místě stál klášter, který tam ale už nenajdete. Najdete tam černobílou budovu, kterou v roce 1939 postavil Gunnar Gunnarson, islandský spisovatel. V současné době je z toho kavárna a kulturní centrum, kde se můžete dovzvědět více o jeho životě. Protože bylo pěkně, narazily jsme tam na spoustu turistů užívajících si sluníčko na terase kavárny. My jsme se obsloužily vlastní instantní kávou, kterou jsme ráno za silného větru asi hodinu vařily na vařiči (naprosto bez úspěchu, vodu jsme k varu prostě nepřivedly.. místo toho jsme dokonale vyplácaly všechen plyn z kartuše). Následně jsme asi hodinu proválely v přilehlé trávě plné pampelišek a snažily jsme se vzájemně pořídit nějaké veselé pampeliškové fotky. Upřímně - výsledek rozhodně nevypadal tak pěkně, jak jsme si to představovaly :)
Po této zastávce, kterou jsme měly na trase, jsme se konečně dostaly k jezeru. Zastavily jsme přímo na parkovišti u toho slavného lesa. On to sice je největší les na Islandu, nicméně pro nás to byl takový příjemný malý lesíček, ve kterém byla spousta cestiček, lávek přes potůčky a kemp. Prolezly jsme co se dalo, udělaly pár fotek a vydaly se zpátky mezi fjordy. Holt není les jako les. Po silnici 93 jsme se tedy rozjely směrem k Seyðisfjörðuru. Opět jsme si užily cestu přes vrcholek hor, kde jsme se pokochaly sněhovou nadílkou a jakmile jsme začaly klesat do údolí, dýchla na nás pravá "fjordová" atmosféra.
 |
| Pohodička (ještě před druhou večeří:)) |
Den šestý - modrý kostel a islandský les
Další den ráno jsme nejdřív zamířily k jezeru a do lesa. Cestou jsme se zastavily u vodopádů Hengifoss a Lítlanesfoss. Oba dva vodopády jsou krásné a je to příjemná procházka, obzlášť pokud máte tak pěkné počasí, jako jsme měly my. Hengifoss je druhý nejvyšší vodopád Islandu. Od vodopádů jsme dojely ke Skriðuklausturu. V 16. století na tomto místě stál klášter, který tam ale už nenajdete. Najdete tam černobílou budovu, kterou v roce 1939 postavil Gunnar Gunnarson, islandský spisovatel. V současné době je z toho kavárna a kulturní centrum, kde se můžete dovzvědět více o jeho životě. Protože bylo pěkně, narazily jsme tam na spoustu turistů užívajících si sluníčko na terase kavárny. My jsme se obsloužily vlastní instantní kávou, kterou jsme ráno za silného větru asi hodinu vařily na vařiči (naprosto bez úspěchu, vodu jsme k varu prostě nepřivedly.. místo toho jsme dokonale vyplácaly všechen plyn z kartuše). Následně jsme asi hodinu proválely v přilehlé trávě plné pampelišek a snažily jsme se vzájemně pořídit nějaké veselé pampeliškové fotky. Upřímně - výsledek rozhodně nevypadal tak pěkně, jak jsme si to představovaly :)Po této zastávce, kterou jsme měly na trase, jsme se konečně dostaly k jezeru. Zastavily jsme přímo na parkovišti u toho slavného lesa. On to sice je největší les na Islandu, nicméně pro nás to byl takový příjemný malý lesíček, ve kterém byla spousta cestiček, lávek přes potůčky a kemp. Prolezly jsme co se dalo, udělaly pár fotek a vydaly se zpátky mezi fjordy. Holt není les jako les. Po silnici 93 jsme se tedy rozjely směrem k Seyðisfjörðuru. Opět jsme si užily cestu přes vrcholek hor, kde jsme se pokochaly sněhovou nadílkou a jakmile jsme začaly klesat do údolí, dýchla na nás pravá "fjordová" atmosféra. |
| Bláa Kirkjan |
Chtěly jsme si trochu protáhnout nohy a taky spálit nějaké ty kalorie nabrané hojným konzumováním sušenek. Průvodce nám doporučoval lehkou pěší trasu k zamrzlému jezeru. Cesty byla ale pro silnější auto, což jsme s naším Marcem nechtěly riskovat a tak jsme se rozhodly, že to dojdeme pěšky. Vyrazily jsme tedy po prašné cestě směrem do hor. Asi po hodině chůze jsme usoudily, že to nebyl nejlepší nápad - přece jen už bylo pozdní odpoledne a ještě jsme ani nedošly na začátek té značené stezky. Podle informací bylo zamrzlé jezero ještě značný kus daleko, takže jsme to jednoduše vzdaly, otočily se a tou samou nudnou cestou jsme vyrazily zpátky do města . Tam jsme si ještě prošly samotné město a rozplývaly se nad malebnými domečky, než se nám definitivně zhoršilo počasí - dohnala nás ta mlha a ještě víc se ochladilo.
Protože se den už blížil k večeru, zvažovaly jsme, kde se ubytujeme. Nebylo ještě tak pozdě, abychom musely zůstávat v Seyðisfjörðuru. Chtěly jsme tedy popojet někam dál, kde bychom na noc zakotvily a následně hned ráno neměly daleko všechny ty krásy Islandu, které jsme ještě neviděly. Proto jsme se rozhodly, že se utáboříme ve městě Borgarfjörður Eystri. Musely jsme se tedy nejprve vrátit směrem k Egilsstaðiru a po silnici 94 jsme dojely až k Borgarfjörður Eystri. Cestou začalo pršet a protože jsme byly vymrzlé od posledního fjordu, začaly jsme vážně uvažovat, že se tentokrát na stan vykašleme a zaplatíme si nějaké teplejší a pohodlnější ubytování. Ano, přiznávám to nerada, ale naše pevná víra ve stanování zakolísala při prvním náznaku nepřízně počasí. Ještě chvilku jsme o tom debatovaly v autě a nakonec bylo rozhodnuto: najdeme si nějaký hostel nebo cokoli, co má střechu. Když jsme ale přijely do Borgarfjörður Eystri, marně jsme hledaly nějaký ukazatel, který by nás dovedl do vytoužené teplé postele (podle průvodce tam mělo být několik míst k ubytování). Chvilku jsme jezdily kolem, ale bez úspěchu. Místo toho jsme téměř okamžitě našly místní kemp. Nevím, kdo z nás dvou nakonec vynesl rozsudek, každopádně po několika kolečkách městečkem jsme se rozhodly přece jen postavit ten stan.
Zajely jsme tedy do kempu a rychle se daly do díla. Následně jsme si šly do kuchyňky uvařit večeři, kterou jsme za romantického bubnování deště snědly v místní jídelničce. Vůbec se nám ale nechtělo do studeného stanu, takže jsme pak ještě asi hodinu seděly v autě, které bylo stále trochu vyhřáté a koukaly jsme na iPodu na filmy. Když už i v autě začala být zima, přesunuly jsme se neochotně do stanu, kde jsme pokračovaly ve sledování filmu.
Den sedmý - Elfí skála a papuchalkové
Druhý den ráno už nepršelo, takže jsme zabalily stan, udělaly snídani a zásobu kafe a čaje na cestu a vydaly jsme se procházkou na Álfaborg - Elfí skálu. Jedná se o malý skalnatý pahorek poblíž kempu, kde by podle pověsti měla žít králova islandských elfů. My jsme tam potkaly jen další turisty. Tahle procházka nám nezabrala víc jak 15 minut. Cedule poblíž hlásila hnízdiště papuchalků, které jsme se od samého začátku na Islandu marně snažily někde vyfotit. Zamířily jsme tedy k Hafnarhólmi, což je malý ostrůvek, na kterém se nachází jejich kolonie. A světe div se, konečně se nám zadařilo ty roztomilé šmudlíky vidět a taky vyfotit :)
Když jsme se náležitě porozplývaly nad papuchalky a protlačily se mezi návalem turistů, opět jsme se vydaly cestou směrem k Egilsstaðiru a tím jsme nechaly všechny východní fjordy Islandu za sebou.
Protože se den už blížil k večeru, zvažovaly jsme, kde se ubytujeme. Nebylo ještě tak pozdě, abychom musely zůstávat v Seyðisfjörðuru. Chtěly jsme tedy popojet někam dál, kde bychom na noc zakotvily a následně hned ráno neměly daleko všechny ty krásy Islandu, které jsme ještě neviděly. Proto jsme se rozhodly, že se utáboříme ve městě Borgarfjörður Eystri. Musely jsme se tedy nejprve vrátit směrem k Egilsstaðiru a po silnici 94 jsme dojely až k Borgarfjörður Eystri. Cestou začalo pršet a protože jsme byly vymrzlé od posledního fjordu, začaly jsme vážně uvažovat, že se tentokrát na stan vykašleme a zaplatíme si nějaké teplejší a pohodlnější ubytování. Ano, přiznávám to nerada, ale naše pevná víra ve stanování zakolísala při prvním náznaku nepřízně počasí. Ještě chvilku jsme o tom debatovaly v autě a nakonec bylo rozhodnuto: najdeme si nějaký hostel nebo cokoli, co má střechu. Když jsme ale přijely do Borgarfjörður Eystri, marně jsme hledaly nějaký ukazatel, který by nás dovedl do vytoužené teplé postele (podle průvodce tam mělo být několik míst k ubytování). Chvilku jsme jezdily kolem, ale bez úspěchu. Místo toho jsme téměř okamžitě našly místní kemp. Nevím, kdo z nás dvou nakonec vynesl rozsudek, každopádně po několika kolečkách městečkem jsme se rozhodly přece jen postavit ten stan.
Zajely jsme tedy do kempu a rychle se daly do díla. Následně jsme si šly do kuchyňky uvařit večeři, kterou jsme za romantického bubnování deště snědly v místní jídelničce. Vůbec se nám ale nechtělo do studeného stanu, takže jsme pak ještě asi hodinu seděly v autě, které bylo stále trochu vyhřáté a koukaly jsme na iPodu na filmy. Když už i v autě začala být zima, přesunuly jsme se neochotně do stanu, kde jsme pokračovaly ve sledování filmu.
Den sedmý - Elfí skála a papuchalkové
 |
| Álfaborg |
Druhý den ráno už nepršelo, takže jsme zabalily stan, udělaly snídani a zásobu kafe a čaje na cestu a vydaly jsme se procházkou na Álfaborg - Elfí skálu. Jedná se o malý skalnatý pahorek poblíž kempu, kde by podle pověsti měla žít králova islandských elfů. My jsme tam potkaly jen další turisty. Tahle procházka nám nezabrala víc jak 15 minut. Cedule poblíž hlásila hnízdiště papuchalků, které jsme se od samého začátku na Islandu marně snažily někde vyfotit. Zamířily jsme tedy k Hafnarhólmi, což je malý ostrůvek, na kterém se nachází jejich kolonie. A světe div se, konečně se nám zadařilo ty roztomilé šmudlíky vidět a taky vyfotit :)Když jsme se náležitě porozplývaly nad papuchalky a protlačily se mezi návalem turistů, opět jsme se vydaly cestou směrem k Egilsstaðiru a tím jsme nechaly všechny východní fjordy Islandu za sebou.
Fotografie jsou mé vlastní - respektujte, prosím, autorská práva :)
Žádné komentáře:
Okomentovat